Jmenuji se Pavel Plánka

hudba

Hudba a zvuk

Uvidíte-li koberec zaplněný stojany ověšenými nejrůznějšími převážně kovovými instrumenty, na první pohled se ocitnete v jakémsi malém, ale o to podivnějším pohádkovém železářství. Jen velký na zemi ležící buben netečně sleduje ty divné věci, které se tu a tam líně pohnou v průvanu, občas vydají nějaký náhodný zvuk a jakoby se chvěly nedočkavostí kdy do nich někdo vnese duši. Čekají až dopije kafe, dokouří cigáro a protáhne si prsty. Přijde muzikant, stoupne si nebo sedne, klekne či lehne – jak je zrovna třeba. Nástroje se probouzejí jeden po druhém a s pomalou neodbytností spolu začnou vytvářet různé zvukomalebné hry. Posluchač poslouchá neboť byl dosud zvyklý jenom poslouchat… Po chvíli se ale, často i neuvědoměle, stává sám součástí této sestavy a přestává být konzumentem. Pochopí, že hudbu lze vnímat celým tělem a ne pouze sluchem. Asociace jsou zcela na něm, vládne téměř absolutní svoboda mysli. Zvuky jsou často jinak laděné než je zvyklý z konvenčních temperovaných stupnic. Po chvíli se se původní dojem z aleatoriky vytrácí, věci mají řád. Ale jiné intervaly i barvy dosud neznámé. Vše jakoby zvalo na výlet do neznámých krajů…